U.S.M.C. I. (1x foto)
U.S.M.C. II. (1x foto)
U.S.M.C. III.
U.S.M.C. IV. (1x foto)
U.S.M.C. V. (1x foto)
U.S.M.C. VI.
U.S.M.C. VII.
Míření
Spouštění
Bezpečnost
Oční cvičení
Střelecké polohy
Sniper manual I.
Sniper manual II.
Sniper manual III.
Sniper manual IV.
Sniper manual V.
Sniper manual VI.
Sniper manual VII.
Sniper manual VIII.
U.S.M.C. II. (1x foto)
U.S.M.C. III.
U.S.M.C. IV. (1x foto)
U.S.M.C. V. (1x foto)
U.S.M.C. VI.
U.S.M.C. VII.
Míření
Spouštění
Bezpečnost
Oční cvičení
Střelecké polohy
Sniper manual I.
Sniper manual II.
Sniper manual III.
Sniper manual IV.
Sniper manual V.
Sniper manual VI.
Sniper manual VII.
Sniper manual VIII.
U.S.M.C. I.
Osmého března 1965 přijely vedoucí složky 3. Pluku 3. Divize námořní pěchoty do Da Nangu jako první americké bojové jednotky na podporu Jižnímu Vietnamu v boji proti známe severovietnamské armádě NVA a jejímu spojenci Vietcongu VC.
Od přistání v Da Nangu až do svého stažení z válečné zony o více než pět let později mariňáci poznali, že ve Vietnamu probíhá jiný druh války, která vyžaduje neustále přispůsobování a inovace. S vyjímkou krátkých období tří neuspěšných větších ofenziv se příslušníci VC a NVA většinou vyhýbali boji.
Bojovali pouze tehdy, jestliže k tomu byli domuceni, nebo pokud existovaly faktory příznivé pro jejich rychlé vítěztví - dostatek času a vhodný terén pro unik. Tento typ války vynesl do popředí význam odstřelovače a jeho dovedností. Komunisté přijali a praktikovalijednoduchou strategii.V roce 1952 strana Lao Dong, která vládla v Severním Vietnamu, oznámila svůj cíl : Konečným cílem Vietnamského komunistického vedení je zavéstkomunistické režimy v celém Vietnamu, v Laosu a v Kabodži.
V roce 1957 Viet Minh - Jak ti, kteří zůstali na jihu po rozdělení země, tak ti, kteří odešli na sever a později se vrátili - zahájil ozbrojené povstání proti vládě Diema. Tito “ revolucionáři - si říkali Národní osvobozenecká fronta ( antikomunisté je nazívali Vietcong ) a během padesátých let přitvrdili své útoky.
Rok 1959 znamenal obrat. V lednu toho roku Ústřední výkonývýbor Severního Vietnamu vydal rezoluci číslo 15, která měnila strategii k Jižnímu Vietnamu z “ politického boje “ na “ ozbrojený boj “. V květnu téhož roku začala vláda Severního Vietnamu budovat zádobovací cestu, později známou jako Ho Či Minhova stezka, do Jižního Vietnamu. Využila k tomu sít silnic a pěšin v Laosu a Kambodži.
Aby dosáhli svého cíle, Ho ČiMinh a jeho severovietnamská vláda pokračovala ve stejné strategii, kterou Viet Minh používal ke svržení Francouzů - tzv. Třífázovou metodiku,původně vyvinutou Mao Ce - Tungem pro komunistický převrat v Číně.
General William C. Westmoreland, velitel amerických ozbrojených sil ve Vitnamu od roku 1964 do 1968, popsal třífázovou ofenzivu ve své knize Vojenské zprávy. Podle Westmorelanda “ povstalci v první fázi zustávají v defenzivě, ale pracují na tom, aby získali kontrolu nad obyvatelstvem a provádějí teroristické a guerillové operace.
Od přistání v Da Nangu až do svého stažení z válečné zony o více než pět let později mariňáci poznali, že ve Vietnamu probíhá jiný druh války, která vyžaduje neustále přispůsobování a inovace. S vyjímkou krátkých období tří neuspěšných větších ofenziv se příslušníci VC a NVA většinou vyhýbali boji.
Bojovali pouze tehdy, jestliže k tomu byli domuceni, nebo pokud existovaly faktory příznivé pro jejich rychlé vítěztví - dostatek času a vhodný terén pro unik. Tento typ války vynesl do popředí význam odstřelovače a jeho dovedností. Komunisté přijali a praktikovalijednoduchou strategii.V roce 1952 strana Lao Dong, která vládla v Severním Vietnamu, oznámila svůj cíl : Konečným cílem Vietnamského komunistického vedení je zavéstkomunistické režimy v celém Vietnamu, v Laosu a v Kabodži.
V roce 1957 Viet Minh - Jak ti, kteří zůstali na jihu po rozdělení země, tak ti, kteří odešli na sever a později se vrátili - zahájil ozbrojené povstání proti vládě Diema. Tito “ revolucionáři - si říkali Národní osvobozenecká fronta ( antikomunisté je nazívali Vietcong ) a během padesátých let přitvrdili své útoky.
Rok 1959 znamenal obrat. V lednu toho roku Ústřední výkonývýbor Severního Vietnamu vydal rezoluci číslo 15, která měnila strategii k Jižnímu Vietnamu z “ politického boje “ na “ ozbrojený boj “. V květnu téhož roku začala vláda Severního Vietnamu budovat zádobovací cestu, později známou jako Ho Či Minhova stezka, do Jižního Vietnamu. Využila k tomu sít silnic a pěšin v Laosu a Kambodži.
Aby dosáhli svého cíle, Ho ČiMinh a jeho severovietnamská vláda pokračovala ve stejné strategii, kterou Viet Minh používal ke svržení Francouzů - tzv. Třífázovou metodiku,původně vyvinutou Mao Ce - Tungem pro komunistický převrat v Číně.
General William C. Westmoreland, velitel amerických ozbrojených sil ve Vitnamu od roku 1964 do 1968, popsal třífázovou ofenzivu ve své knize Vojenské zprávy. Podle Westmorelanda “ povstalci v první fázi zustávají v defenzivě, ale pracují na tom, aby získali kontrolu nad obyvatelstvem a provádějí teroristické a guerillové operace.
Sniper
|
